RETRO – naše slavné… prohry!

FC Křivsoudov „A“ – FK JAWA METAZ Týnec nad Sázavou „B“ 4:5 (3:0)

podzim 1996

Bude tomu již 25 let, kdy vznikl server Seznam.cz, společnosti Eurotel a Paegas ovládaly český mobilní trh, frčel účes „vepředu byznys, vzadu párty“, Sparta Praha spadla na poslední místo ligové tabulky (v sezóně nakonec slavila titul), fotbalová veřejnost prožívala obrovskou euforii po stříbrném Euru v Anglii a první mužstvo Křivsoudova hostilo týneckou rezervu v utkání okresního přeboru. Zápas se svým neuvěřitelným průběhem a konečným výsledkem nesmazatelně zapsal do dějin klubu, proto hlavní slovo v této retrospektivní reportáži dostanou přímí aktéři z obou stran.

Zhruba za deset minut se borci pustí do boje, hlasatel Jindřich Sviták bere do ruky mikrofon, nejprve v miniportrétu představí jednoho z domácích borců a následně seznámí diváky se sestavami:

FC Křivsoudov: 1 – Milan Růžek, 2 – Radek Vopěnka, 3 – Jaroslav Hrabal, 4 – Miloš Mareš, 5 – Miroslav Kovařík, 6 – Milan Štika, 7 – Karel Zelingr, 8 – Jan Bím, 9 – Luboš Ptáček, 10 – Miroslav Křišta, 11 – Martin Vrba

Střídal: 12 – Pavel Turek

Trenér: Karel Mareš

Branky: Vopěnka Radek, Kovařík Miroslav, Hrabal Jaroslav, Zelingr Karel

FK Týnec: Václav Verner – Miloš Albl, Jaroslav Žížala, Luděk Skalický, Jan Platil – Josef Marvan, Petr Kavoň, Jindřich Petrášek, František Albl – Vilém Kalfas, Robin Bubák

Střídal: Richard Bursa – kéž by mu po cestě raději došel benzín 🙂

Trenér Petrášek starší.

Branky: Bursa 3, Skalický, Bubák

Pojďme se usadit na lavičku nebo vystoupat po schodech na tribunu, vždyť už pan Sviták odložil mikrofon a sudí prvním hvizdem zahajuje zápas…

Ten se vyvíjí nečekaně snadně, naši borci v první půli excelují a vstřelí tři branky. Jednu z nich sváteční střelec Radek Vopěnka, dlouhý nákop k překvapení všech skončil v síti. O další úspěch se postaral Jaroslav Hrabal: „Pamatuji si ten svůj gól. Myslím, že centroval Mirek Kovařík z pravé lajny, já jako levý záložník do toho asi deset metrů za vápnem prásknul, krásnej gól. Luxus.“ Třetí branku vstřelil jeden z benjamínků týmu Mirek Kovařík. Všichni se shodují, že to byl poločas snů, opora zadních řad Miloš Mareš k tomu podotýká: „V té době hrálo týnecké Áčko divizi nebo krajský přebor. Vždycky jsme proti B týmu hráli s respektem protože prostě byli dobrý a zvlášť v Týnci na jejich letišti nás pěkně rozběhali. Tenkrát asi nepřijeli v nejsilnější sestavě, ale my jsme je prostě v první půli k ničemu nepustili.“ Kdyby tak všichni tušili, co se chystá…

Týnecký Richard Bursa popisuje dění o poločasové přestávce: „Po poločase 3:0 se náš Skalický a jeden váš hráč potkali před kabinou s hajným (tím byl tehdejší zdravotník mužstva Oldřich Souček) a ten jim nabízel panáka becherovky. Oba se shodli, že vlastně proč ne, když je hotovo. Pár chvil po zahájení druhé půle to bylo 4:0.“

Gól vstřelil Karel Zelingr, jenž si kupodivu na zápas nevzpomíná (nebo raději nechce vzpomínat?), za to Luboš Ptáček st. ohodnotil oslavu branky jako kdyby Karel skóroval ve finále Ligy Mistrů. Nálada na hřišti i mezi příznivci byla natolik dobrá, že se z hlediště – zřejmě z úst pana Svitáka – ozvalo „Nechte je dát aspoň gól, přijeli z daleka“. Netrvalo dlouho a střídající Bursa vymetl šibenici Růžkovi svatyně svojí slabší levou nohou střelou z vápna. Již zmíněný Oldřich Souček lakonicky pronesl: „Jojo, čestnej úspěch“. Jenže týnečtí zamíchali posty a najednou byli na koni. Domácí hráči zničehonic netušili, kam dřív skočit, kupili chyby a hostům vycházelo vše. Z pohodového utkání se vyklubalo drama, navíc se špatným koncem. Nepředstavitelný obrat z 0:4 na vítězných 5:4 hattrickem režíroval Richard Bursa, dále se prosadili Luděk Skalický a Robin Bubák.

„Ve statku se mnou tři měsíce nikdo nemluvil, všichni si mysleli, že jsme to snad prodali…“ – Honza Bím

„Podělali jsme to.“ – Pavel Turek

„Křivsoudovskej průser“ – Milan Růžek

„V zápase, ve kterém vedete 3:0 doma, by se prohrát nemělo“ – Miroslav Křišta st.

„Tak to si pamatuju naprosto přesně, totálně otočený zápas. To se stane, ale tohle je pro mě nezapomenutelný“ – Jaroslav Hrabal ml.

„Ty vole, to si pamatuju, to jsem dal góla jak prase!“ – Radek Vopěnka

„Vybavím si pana Svitáka“ – Milan Štika

„Jeden z mála zápasů na který se nezapomene.“ – Miloš Mareš

„Hlavně se mi vybaví výsledek. Sám o sobě není zas tak špatný, prohrát o gól. Ale průběh zápasu a vedení 4:0 tomu dává hořkou kaňku. I když teď už se na to dívám úsměvem, co se dá ve fotbale všechno zažít.“ – Miroslav Kovařík

„Nevím proč, ale vždycky se mi vybaví soupeřův hráč Skalický, když jsme se kdykoliv potom potkali, nezapomněl nám tenhle zápas připomenout.“ – Luboš Ptáček

„Výborný zápas se špatným koncem“ – Martin Vrba

„Vyrovnaný zápas“ – Karel Mareš

Takto reagovali naši hráči a trenér na otázku, jakou první vzpomínku si vybaví k tomuto zápasu. Trenér Karel Mareš se vrací k brance Radka Vopěnky slovy: „Byl to krásnej centr.“ Radek zase kontruje tím, že Karel Zelingr hrál druhý poločas hodně lehkovážně, ale asi si sám možná s Milanem Štikou o poločase dali pivo, holt byla prý jiná doba… Milana Růžek si hlavně pamatuje na komentáře diváků před a po první inkasované brance. Střelu pod klacek chytit prostě nemohl.

Průběh utkání vidí všichni stejně, první nadmíru vydařený poločas, po gólu na 4:0 někteří účastníci vidí problém v lehkém podcenění (vyjma Honzy Bíma – kdoví jestli si zrovna někde mimo hlavní dění z kopačky nevyndával desítku klíč 🙂 ) a v síle soupeře, jehož A-tým v té době hrál také přebor, ovšem ten krajský. Druhou půli výstižně okomentoval Mirek „Kunďas“ Kovařík: „Totální deka!“

Tehdejší tým zdobila příkladná soudržnost, většina hráčů se shoduje, že po zápase nikdo nikomu nic nevyčítal, proběhlo hromadné kroucení hlavami, tiskovka v klubovně, neúspěch rozhodně nešlo hodit na jednoho hráče, naopak zejména bránící hráči berou zpětně kolaps na sebe.. bravo, pánové! Milan Štika by přeci jen jednoho viníka našel – střídajícího hráče na straně soupeře.

Když jsme u soupeřů, dejme jim také slovo:

Richard Bursa: „K zápasu se jelo auty. Já jsem přijel do Křivsoudova pozdě asi 20 min před zápasem a trenér mě nepostavil. Bylo nás na zápase celkem 12. Po zápase byla euforie z obratu velká. Můžu říct, že nepamatuji podobný obrat, co jsem hrál fotbal. Po zápase jsme se sešli v Týnci v Kulturním domě v hospodě a trochu to zapili jako každý týden. Zápas mě utkvěl v paměti i z toho důvodu, že jsem stihnul za 45 minut dát 3 branky a na jednu nahrát. Mám pocit, že góly jsem dal pravou, levou a hlavou. Pamatuji ten levou do šibenice z vápna-takových jsem jako pravák moc nedal. Celkově si pamatuji z těch druhých 45 minut parádní souhru, míč nám lítal z nohy na nohu, hráli jsme většinou na útočné polovině, měli jsme lepší pohyb a do čeho jsme kopli, to tam spadlo.“

Luděk Skalický, v současnosti trenér mládeže FK Týnec: „Já jsem bývalý hráč Týnce a můžu se pochlubit tím, že jsem si tenhle mistrák zahrál a do dnes na něj rád vzpomínám.. O přestávce mě pozval do kiosku na panáka domácí fanda. Byl to hajný, kterého jsem znal – jezdil jsem totiž dlouhá léta na dětský tábor do Leského mlýna. Panáka si s námi dal i domácí útočník a já ho prosil, ať se dá vystřídat.. Domácí se už viděli na pivku Na radnici. My jsme šťastně vystřídali a začaly se dít věci. Náš střídající žolík Richard .Bursa dal domácí tři góly a ten poslední na 4 : 5 byl určitě gól měsíce. Chutnalo nám pivko určitě víc, než domácím. Co se týče týneckého fotbalu současnosti, je dobře, že to hrajeme s domácími mladými kluky, kteří mají chuť hrát a mají celkem dobrou partu. Slušel by jim postup. Pozdravuji do Křivsoudova!“

Jak již bylo zmíněno, jediný Karel Zelingr si z utkání nic nevybavil, zato pro ostatní hráče i pamětníky jde o zápas, který z paměti nikdy nevymažou. Jarda Hrabal vše vyjádřil břitkým: „No bylo to k nasrání! Nejhorší byl po zápase jejich hráč Luděk Skalický, ten odcházel ze hřiště a machroval – takhle se to dělá pánové, nahodíš, povolíš, sekneš, nahodíš, povolíš, sekneš! To jsem po něm chtěl skočit. Ale on měl asi dva metry..“

Miloš Mareš s Lubošem Ptáčkem a Mirkem „Breitnerem“ Křištou to vidí jasně: „Na tenhle zápas prostě nejde zapomenout ani po 25 letech..“ Milan Štika tuhle prohru viděl ze širšího pohledu – „Určitě nás i tahle prohra posílila“. Na to navázal Karel Mareš: „Protože máme fotbal rádi, prohry a výhry k tomu patří.“ A Radek Vopěnka tomu dal tečku typickým: „To víš, že jo! Dobře my!“

Poslední dotaz na aktéry památného utkání se týkal porovnání tehdejšího a současného mužstva, jak by asi zápas vypadal… Zde se názory různí od „jasná výhra tehdejšího týmu“ až po přesný tip výsledku v podání Karla Mareše: „Určitě bychom nějakou branku vstřelili, jelikož jsme do ofenzivy hráli dobře, ale dnešní mužstvo je výkonnostně lepší. Můj tip je 3:6“. Miloš Mareš na to šel od lesa: „Vy hrajete spíš technický fotbal a my jsme to víc vydřeli fyzicky“ a stejně tak Mirek Kovařík: „To nelze jednoznačně říct. Kluci jsou dnes určitě technicky vyspělejší, hrajou lepší fotbal, pohlednější. Spousta předpokladů hraje pro ně. Ale – je to kulatý… 🙂 “ Zato Luboš Ptáček má jasno: „Asi by nás mladí roznesli, mají daleko lepší podmínky pro přípravu, kvalitní a pravidelné tréninky..“ Miroslav Křišta starší to vidí stejně jasně: „Prohráli bychom! Dnešní sestava je daleko lepší než naše, my jsme byli kopáči. :-)“ Stejně tak Martin Vrba: „Tyhle dva týmy v žádném případě nejde srovnávat, ale chci věřit tomu, že by to bylo vyrovnané..“

I když to tehdy nevyšlo, je aspoň na co vzpomínat. Tehdejší hráči Křivsoudova sehráli spoustu jiných šťastnějších partií.. Děkujeme našim i týneckým hráčům za postřehy a doplnění této reportáže!