FC Křivsoudov

#takhletadyzijem

Rozhovor: Maruška Svobodová

Maruška Svobodová se již druhým rokem věnuje trénování mladých nadějí v našem klubu. V tomto rozhovoru máte možnost zjistit postřehy, osobní cíle a pohled na sport očima mladé dívky.

 

 

Ze všech trenéru v našem oddíle jsi určitě nejmladší a navíc dívka, jak svoji roli vnímáš?

Tuto roli asi nijak zvlášť nevnímám. Když jsem ještě hrála, tak jsem byla zvyklá být jedinou dívkou v týmu, takže to pro mě není nic nového. Na druhou stranu je pravda, že jsem si musela zvyknout na udivené výrazy trenérů ostatních týmů.

 

Trénování malých fotbalistů někdy nemusí být zrovna procházkou růžovou zahradou, čím si získáváš pozornost našich talentů a jakým stylem se je snažíš vést ke zlepšování dovedností?

Ze začátku v přípravce jsem si moc nevěděla rady s tím, jak jejich pozornost upoutat a získat respekt, přeci jen mezi námi není takový věkový rozdíl.

Myslím, že mě děti ze začátku ani nebraly moc vážně, přeci jen je to nezvyk mít tak mladého trenéra a navíc holku, ale postupem času jsme si k sobě cestu našli, a to možná díky tomu, že se s nimi snažím do tréninku zapojovat a vše jim vždy předvést.

 

Myslím si, že nejdůležitější je, aby děti tréninky bavily a aby měly chuť trénovat i samy. Pokaždé na trénink přináším aspoň jednu novou aktivitu, které hledám, buď na internetu, v knížce nebo si je sama vymýšlím a upravuji. Když už nějakou dovednost trénujeme, ať jsou to střely nebo nahrávky, motivuju děti, aby se tomu věnovaly naplno a odnesly si z tréninku co nejvíce.

 

Kdo Tě k fotbalu přivedl a kdo přišel s myšlenkou, že bys mohla začít trénovat děti?

K fotbalu mě vlastně přivedla náhoda. O prázdninách jsem byla venku s kamarády a ti mi nabídli, ať s nimi jdu na fotbalový trénink. Kopání do míče mě vždy bavilo, a tak jsem šla. Na tréninku se mi líbilo (hlavně ten fotbal na konci) a i když mi to moc nešlo, začalo mě to ohromně bavit. Na konci mi pan Geleta dal mé první kopačky a řekl, že jestli chci tak ať příště přijdu zas a od té doby jsem chodila pravidelně.

A k druhé otázce. Poté co jsem musela s fotbalem v křivsoudovském týmu skončit, protože už jsem byla moc „stará“, chtěla jsem u tohoto sportu nějakým způsobem zůstat. Tak mě napadlo, že když už nemůžu hrát tak bych mohla zkusit trénování. Šla jsem za panem Geletou, který v té době vedl naše nejmenší fotbalisty, a zeptala se, jestli by nechtěl pomoc. Nejdříve jsem dělala pouze rozcvičky, ale postupem času jsem převzala celé tréninky.

 

Co na Tvoje trenérské působení říká okolí?

 Celá moje rodina mě v trénování podporuje, rodiče se mi snaží vyjít vstříc a kolikrát kvůli zápasům mění plány, za což jim patří obrovský dík. Mé sestry mi někdy chodí pomáhat na tréninky nebo se přijdou podívat na domácí zápas. Moje kamarádka také trénuje, a tak si vyměňujeme různé postřehy z tréninků a nápady.

 

Jaké jsou Tvoje cíle s týmem, který aktuálně vedeš?

Ráda bych děti u sportu udržela co nejdéle a přála bych si, aby je tento krásný sport bavil aspoň z poloviny tak jako mě. Mým dalším cílem je vychovat z dětí dobré fotbalisty, kteří budou jednou třeba hrát za křivsoudovské áčko.

A co se hry týče. Samozřejmě s novou sezónou bychom chtěli mít co nejlepší výsledky a třeba se udržet v první půlce tabulky. V týmu mám v současnosti plno skvělých fotbalistů, a tak bych byla ráda, aby ukázali, všechno umí a na hřišti předvedli své nejlepší výkony.

 

Jaké jsou Tvoje osobní cíle ve fotbale? Uvidíme Tě někdy přímo na place?

Chtěla bych se stát dobrým trenérem a trénovaní se věnovat i nadále. V současné době mě asi nikde neuvidíte hrát, protože většinu svého času věnuji právě přípravce. Chtěla bych se k fotbalu vrátit i jako hráč, takže doufám, že si ještě někdy zahraji, protože fotbal se stal velkou částí mého života. 😊

 

 

Chtěla bys něco vzkázat vedení oddílu, fanouškům, rodičům, …?

Vedení bych chtěla moc poděkovat za vše, co pro křivsoudovský fotbal dělá a za to, že mi dalo příležitost trénovat přípravku.

Také bych chtěla poděkovat všem svým bývalým trenérům, díky kterým jsem si fotbal zamilovala a u fotbalu zůstala, jmenovitě panu Geletovi, Mírovi Ouřadovi a Davidovi Vondrákovi.

V neposlední řadě chci poděkovat všem rodičům, kteří mi pomáhají při trénincích, při zápasech zařizují odvoz, a hlavně své děti k fotbalu vedou a podporují je.

A na konec bych chtěla vzkázat fanouškům, aby jejich účast na zápasech (nejen áčka) byla přinejmenším tak velká jako loni, protože takovou fanouškovskou základnu, jako máme tady v Křivsoudově mají málokde. 😊

 

 Maruško, přijmi poděkování za rozhovor a za práci, kterou ve prospěch klubu odvádíš!